Do Králováku jsme odjížděli v dobré náladě, ale s dost pochroumanou sestavou. Určití lidé mě zklamali, že se vůbec nedostavili, neb v sobotních večerních hodinách nejspíše popíjeli. No ale co se dá dělat. Aspoň že nás bylo rovných 11 a mohli jsme hrát. Hned při úvodním rozvičování prohlásil stopér Kohoutek ("Slepička"), že nemůže hrát vzadu, protože si při čtvrtečním tréninku natáhl stehení sval. A tak ho tedy trenér odvelel na levý kraj zálohy. Tam ale taky nezůstal dlouho, protože hned po úvodním hvizdu signalizoval Hadovi, že to nepůjde. Kdybychom měli někoho na střídání, tak by šel z placu, takhle se musel přemístit do útoku, kde to mohl odkulhat po celý zápas.
Z výše uvedeného si asi dokážete představit, jak jsme si v úvodu na hřišti připadali....no jako na kolotoči. Během prvních pěti minut zahrávali Cábelíci snad 6 rohů. A my jsme se na jejich polovinu dostali pouze po výkopu Michala od branky. No jo, ale s přibívajícím časem to začali domácí víc a víc podceňovat a tak asi ve 30 minutě se z naší ojedinělé...no asi by se slušelo říct první....akce zrodil gól. Myšák přihrál Hůlisovi, který obešel asi dva domácí obránce a krásnou ranou zpoza vápna pod břevno nedal brankářovi vůbec žádnou šanci. To na Cábelíky působilo jako studená sprcha a tak se již do poločasu prakticky na zas tak nic moc nezmohli. Poločasový stav tedy (0:1).
V kabině si Myšák zalepil kopačku a s předsevzetím tento výsledek ubránit jsme se vydali na hrací plochu. Samozřejmě že domácí se na nás zase vrhli, ale naše obrana fungovala výborně a když náhodou něco nezvládla, tak podržel Michal. To bohužel platilo pouze do 60 minuty, kdy se jeden útočník domácích proháčkoval přes naši obranu a střelou skrytou pro gólmana za zády Ondřeje vyrovnal na 1:1. Bohužel pro nás to domácí nakoplo a hned v cca 73 minutě se jim podařilo skóre otočit ve svůj prospěch na 2:1.
V té době už nám sice začali docházet síly, při velikosti hřiště v Kralováku by se nám asi nikdo nedivl, ale i tak jsme ještě zabrali a dokonce jsme v závěru i Cábelíky přehráli. Vytvořili jsme si hned několik slibných příležitostí. Do největší se dostal asi Klouda, ale bohužel zvolil místo střeli ještě přihrávku a ta byla nepřesná. Srovnat na 2:2 se nám podařilo až v samém závěru hry, dokonce až v nastavovaném čase, kdy Ondra vypustil svoji jedovou ránu z cirka 30 m, a přestože míč letěl přímo na brankáře, tak ten ho jen vyrazil před sebe. Tam ovšem čekal zraněný Kouhoutek a pářátkem pod golmánem dorazil míč do prázdné branky. Je fakt, že jsem se bál aby se tam vůbec dokutálel!
Každopádně hodně cenný bod z venku. Příští týden zase doma. Ahoj
-Kóďa-
