pondělí 31. srpna 2009

Sokol Dobřichovice – SK Senomaty A 4:2 (2:1) – aneb tři bratři ve žlutém triku

(30.8.2009 – 17:00)
Na úvod bych chtěl podotknout, že celý zápas byl v dokonalé režii sudích a na hřišti se nešlo ani „upr....“, aniž by to nevěděli. Tedy alespoň z naší strany. Ale samozřejmě jim přece nemůže nikdo nic vytknout, vždyť odpískali penalty na obou stranách, tak musí být taky obě strany spokojené. Ale o tom až níže.

Po přečtení prvních pár řádek to vypadá, že celý zápas ovlivnili sudí, a že jsme prohráli jen díky nim, ale pravda to tak úplně není. Fakt že zápas výrazně ovlivnili, je bezesporu, ale zápas jsme si prohráli sami, hlavně díky spoustě chyb, které jsme vytvořili a vlastně jim tím práci dost usnadnili. Vše začalo hned v desáté minutě...holt začátky se nám málokdy podaří chytit...kdy se po několika kombinacích soupeř dostal do levého rohu našeho vápna a krásnou přihrávkou po zemi našel naběhnuvšího si neobsazeného předstopéra, který z 16 m propálil vše, co mu stálo v cestě (1:0).

My ale nesklonili hlavy a začali jsme bojovat o to víc. Přišlo několik hezkých kombinací, které ale většinou končily na kopačkách domácích obránců na hranici vápna. A proto si Klouda řekl, že když to nejde do vápna, tak zkusí střelu. První ještě byla do ruky gólmana, ale ve 22 minutě již nekompromisně napřáhl a z 25 m vymetl domácím nádhernou střelou levou šibenici. Lepší ránu jsem snad Pepíčka ještě neviděl vystřelit, a jestli máte doma nějaké pavučiny, neváhejte a volejte mu, rozhodně ví jak na ně (1:1).

Od té doby jsme byli o něco lepší na hřišti a mohli jsme dokonce i vést. Avšak průnik Benjiho skončil pouze těsně vedle pravé tyče branky domácího celku. A jak to tak bývá: „Nedáš, dostaneš!“ přišla na řadu standartní situace, ve kterých mimochodem byl soupeř velice dobrý, a po závaru na malém vápně a přihrávky domácích do ofsajdu, nezbylo Petrovi nic jiného než skočit soupeřovi pod nohy a sudí se samozřejmě nad ničím nerozmýšlel a okamžitě nařídil pokutový kop. Ten domácí proměnili, i když ho Míša skoro vytáhl (2:1).

Do poločasu už nedošlo k žádným změnám a tak se za tohoto stavu šlo do kabin. Pár věcí jsme si vyříkali a docela slušně jsme se na druhou půlku vyhecovali a věřili jsme, že máme minimálně na bod. To by si ovšem nesměl vybrat slabší chvilky Míša. Ale abych nepředbíhal, jak už jsem výše napsal, v kabinách jsme se vyhecovali a druhou půlku jsme v poli soupeře docela přehrávali. Bohužel jsme se nebyli schopni vytvořit žádnou nadějnější akci, kterou bychom zakončili brankou. A tak přišla první chybka Michala. Soupeř nakopnul v 58 minutě balón ze 30 m na branku a stojícího Míšu na desítce přesně přehodil (3:1).

Ale bojovnost to je naše a tak jsme stále do domácích bušili a bušili, ale když už se Benjimu podařilo se dostat po několika kombinacích do šestnáctky, tak trefil jen vracejícího se hráče. Pak přišla řada dalších šancí, z nichž měla být pískána minimálně jedna penalta, po naprosto evidentní ruce ve vápně. Ale pro sudí byl soupeřův náskok 3:1 přece jen ještě málo a tak proč by se namáhali něco takového vidět? A tak přišla v 80 minutě opět na řadu slabší chvilka našeho gólmana. Domácí zoufale nakopli balón ze 45 m na naši branku, a přestože vypadalo, že si nikým neatakující Michal míč pohlídá, tak ho pustil za sebe. Asi si myslel, že půjde nad branku, ale vše dopadlo jinak. Míč se odrazil od břevna přímo na kopačky jediného soupeře, který ho pohotově a bez problémů dorazil do brány (4:1).

Pak už bylo naše snažení celkem zbytečné a i hlavní sudí usoudili, že se už nemůže nic stát a tak aby se nám trochu revanšoval, tak v 86 minutě odpískali pro domácí docela dost přísnou penaltu, kterou bez problémů Zbynďa proměnil (4:2).

To již bylo vše, na co jsme se zmohli a tak i zápas tímto výsledkem skončil. Škoda, soupeř byl hratelný, ale bohužel vlastními chybami jsme se poslali do kolen. Příště se musíme víc snažit a nedělat tolik hrubic. Další zápas nás doma čeká Králův Dvůr B, tak přijďte všichni fandit, protože to určitě nebude jednoduchý zápas.

Ještě výsledky z ostatních utkání 1.B třídy skupiny A:
http://vysledky.lidovky.cz/
-Kóďa-

pondělí 24. srpna 2009

SK Senomaty A – FK Kněževes A 4:1 (2:0) – letošní 1. derbíčko

(23.8.2009 – 17:00)
Soupeř sestoupil z vyšší třídy a tak jsme byli sami zvědaví, s čím na nás vystartují. Ještě v kabině před zápasem dostali někteří hráči sprďana od trenéra, že nastoupili den předtím za „Béčko“, ale jak se pak na hřišti ukázalo, nebylo to na nich vůbec znát. Naopak je to nakoplo a všichni podali skvělý výkon.

Hned v úvodu zápasu si Kóďa naběhl na centr do vápna a po faulu kněževeského obránce sudí odpískal pentli (dle mé maličkosti hodně přísnou .... ale pro všechny říkám, že ke kontaktu tam došlo, a přestože jsem nezařval své obligátní ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, penalta se kopala). Balón si na značku pokutového kopu postavil Zbyňďa Frnk a nedal brankáři vůbec žádnou šanci (1:0).

Poté začali hosté dost nevkusně častovat rozhodčího a brzo po penaltě přišlo vyloučení kněževeského brankáře. Být vulgární se holt nevyplácí. Za hlasitého nadávání fanoušků Kněževse se ustrojil rezervní brankář a naskočil okamžitě do zápasu. Ale dlouho netrvalo a po zahrávání rohového kopu naší blýskavé Hvězdičky se ve vápně vyšplhal nejvýše Kóďa a hlavou přeloboval jak obránce, tak i gólmana (2:0). Do poločasu se již nic extra na trávníku neurodilo a tak se za tohoto stavu odešlo do kabin.

O přestávku jsme byli nabádáni, ať hrajeme stále stejně a nedáváme soupeři vůbec žádnou šanci. „Vždyť hrajou jen o desíti,“ ozývalo se hned z několika úst. Jenže jak to tak bývá, na hřišti je to pak úplně jinak. Soupeř nás trochu ze začátku druhé půle zatlačil a jeho úsilí vyvrcholilo vstřelením gólu z kopačky kněževeského Sajnera, který se ve vápně uvolnil a z otočky nedal našemu brankáři šanci (2:1).

Poté se ale již hosté na nic nezmohli, a místo aby pokračovali v tlaku, tak jsme přebrali otěže zase my. Dostali jsme se do několika slibných akcí, ale žádná ne a ne skončit brankou. Až asi v 70 minutě se překrásně uvolnil neúnavný Klouda a vyběhnuvšího brankáře elegantně přehodil (3:1).

To do našich řad vneslo uklidnění a šance na naší straně začali přibývat. Největší měl asi Hůlis, který po přesném centru z levé strany střídajícího boxera Kozáka bohužel nezavěsil. A stejně tak se vedlo i samotnému Kozičovi po sólovém úniku. Téměř z poloviny šel sám na brankáře, ale bohužel volil špatnou variantu zakončení a po teči brankáře jsme kopali jen roh. Proto na zvýšení skóre musel zavelet náš stopér dědek Kohout. Po vybojování si míče na naší polovině, úporným sprintu a narážečku přes myšáka Lahvu se dostal před brankáře, kterého na vápně obešel a korunoval svůj únik gólem na konečných 4:1. Poté sudí ukončil zápas.
-Kóďa-