Soupeř sestoupil z vyšší třídy a tak jsme byli sami zvědaví, s čím na nás vystartují. Ještě v kabině před zápasem dostali někteří hráči sprďana od trenéra, že nastoupili den předtím za „Béčko“, ale jak se pak na hřišti ukázalo, nebylo to na nich vůbec znát. Naopak je to nakoplo a všichni podali skvělý výkon.
Hned v úvodu zápasu si Kóďa naběhl na centr do vápna a po faulu kněževeského obránce sudí odpískal pentli (dle mé maličkosti hodně přísnou .... ale pro všechny říkám, že ke kontaktu tam došlo, a přestože jsem nezařval své obligátní ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, penalta se kopala). Balón si na značku pokutového kopu postavil Zbyňďa Frnk a nedal brankáři vůbec žádnou šanci (1:0).
Poté začali hosté dost nevkusně častovat rozhodčího a brzo po penaltě přišlo vyloučení kněževeského brankáře. Být vulgární se holt nevyplácí. Za hlasitého nadávání fanoušků Kněževse se ustrojil rezervní brankář a naskočil okamžitě do zápasu. Ale dlouho netrvalo a po zahrávání rohového kopu naší blýskavé Hvězdičky se ve vápně vyšplhal nejvýše Kóďa a hlavou přeloboval jak obránce, tak i gólmana (2:0). Do poločasu se již nic extra na trávníku neurodilo a tak se za tohoto stavu odešlo do kabin.
O přestávku jsme byli nabádáni, ať hrajeme stále stejně a nedáváme soupeři vůbec žádnou šanci. „Vždyť hrajou jen o desíti,“ ozývalo se hned z několika úst. Jenže jak to tak bývá, na hřišti je to pak úplně jinak. Soupeř nás trochu ze začátku druhé půle zatlačil a jeho úsilí vyvrcholilo vstřelením gólu z kopačky kněževeského Sajnera, který se ve vápně uvolnil a z otočky nedal našemu brankáři šanci (2:1).
Poté se ale již hosté na nic nezmohli, a místo aby pokračovali v tlaku, tak jsme přebrali otěže zase my. Dostali jsme se do několika slibných akcí, ale žádná ne a ne skončit brankou. Až asi v 70 minutě se překrásně uvolnil neúnavný Klouda a vyběhnuvšího brankáře elegantně přehodil (3:1).
To do našich řad vneslo uklidnění a šance na naší straně začali přibývat. Největší měl asi Hůlis, který po přesném centru z levé strany střídajícího boxera Kozáka bohužel nezavěsil. A stejně tak se vedlo i samotnému Kozičovi po sólovém úniku. Téměř z poloviny šel sám na brankáře, ale bohužel volil špatnou variantu zakončení a po teči brankáře jsme kopali jen roh. Proto na zvýšení skóre musel zavelet náš stopér dědek Kohout. Po vybojování si míče na naší polovině, úporným sprintu a narážečku přes myšáka Lahvu se dostal před brankáře, kterého na vápně obešel a korunoval svůj únik gólem na konečných 4:1. Poté sudí ukončil zápas.
-Kóďa-
Žádné komentáře:
Okomentovat